Štěpán Málek s novým týmem pokračuje v linii N.V.Ú.
Po příjemně nadupaném pátku v Olmíku a po spánku u pořadatele Jakuba, jsme druhý den, po vydatném relaxu a uvedení se do středoevropského standardu, vyrazili na snídaňooběd a posléze směr Žilina na festival Punkáči deťom.
Po menším bloudění, na což my máme talent, jsme dorazili na slušně natřískaný klub a po přivítání fans i spřízněnými bandami Supertesla a Muerti, jsme se pomalu chystali na náš set.
Je asi lehce stereotypní psát, že to nemělo chybu, nicméně celá akce a samotná naše produkce neměla chybu. Nutno konstatovat, že na Slovensku máme opravdu dobré posluchačské zázemí a moc rádi se sem vracíme. Bylo to maso! A když došlo na cover Plexis, tedy Báry, celý sál to odeřval s námi. Některé naše songy, tedy refrény, odeřvali také, to prostě potěší. Pot lil z nás i bohatě našlapaného parketu. Na závěr si Štěpánkáč skočil i do publika, které si ho nad hlavami poslalo do půl sálu a zase ho vrátilo na stage, takže mohl za celou bandu poděkovat všem.
Žilina byla TOP!
Tento víkend byl ve znamení misí Morava, konkrétně Olomouc a následující Slovensko, Žilina, fest Punkáči deťom.
Po menším bloudění, na což my máme talent, jsme dorazili na slušně natřískaný klub a po přivítání fans i spřízněnými bandami Supertesla a Muerti, jsme se pomalu chystali na náš set.
Pogo se spustilo divoké a to od první noty, tedy někteří nedočkavci tančili už při zvukovce. Atmosféra a nálada byla výborná na podiu i v publiku, při uvedení písní Sestro a Barů od Plexis došlo i na slzy u některých. Inu není divu, odchody těch co máme rádi, tam nejde jinak. Přidávali jsem několikrát. No a jelikož jsme bydleli u pořadatele, byla cesta do bydla zpestřena návštěvou několika kultovních místních podniků. Spalo se tak dobře jako hrálo.
Na jubilejní patnáctý ročník, již legendárního festivalu Úmrtí Sida fest, jsme s našim oddílem zavítali poprvé, ačkoli v minulých letech naši členové na tuto akci zavítali již nejednou.
Akce se už nekonala v Božkově v podniku Pod kopcem, ale na novém a velmi příjemném prostředí klubu u Kylla. Letošní ročník chytil smutnou konotaci i tím, že se konal po nedávném pohřbu Petra Sida Hoška, kterého se Štěpánkáč s Krtkem také zúčastnili.
Kapela k příležitosti této smutné události pustila do virálu klip Svět jsou jen bary, tedy recover coveru Pet cemetery od Ramones, který se stal legendární písní i v podání Plexis.
Celá akce odsejpala jako po másle, bez prostojů, hrálo se na střídačku na dvou podiích, v suterénu a v přízemí. Publika bylo mnoho, atmosféra byla na krájení a zvuk výborný, pot opět stříkal a lidé křepčili jako o život, skákalo se z podia a když došlo na zmíněný song, odzpíval ho s námi celý sál.
Domu se opravdu nechtělo, neb i všechny zúčastněné party hrály víc než obstojně. Takže než jsme zvedli prdele k odjezdu, nasypali jsme krom Lika, který řídil, do sebe pláteček panáků s ostravskými kolegy IQ 60.
Plzeň opravdu chyb neměla a určitě se sem rádi navrátíme. Díky všem a za všechno.
Po páteční výživné Ponorce v Pardubicích se v sobotu pokračovalo v Novém městě nad Metují za asistence kolegů Driák, Bez šance a Drunken shits. Nám se dostalo cti akci uzavírat.
Musíme konstatovat, že když jsme dorazili, zrovna to rozjížděl kolezi z Bez šance, klub byl natřískanej a atmosféra se dala krájet a tak to vydrželo po všechny party, které podaly naprosto plnotučný výkon.
Naše obavy, že zahrajeme pro pár vydržívších dezolátů, se ukázaly zcela liché. Byl to mazec, radost, energie a jelikož nás fans, coby zlatou ránu, nechtěli pustit a atmosféra byla megahustá, přidávali jsme a přidávali a přidávali. . .
No standardní set jsme prodloužili o dobrých dalších 30 minut muziky a skončili s vědomím, že víc už ze sebe nevyždímem. Nové město prostě husto a paráda!
Dalším lednovým počinem byl koncert téměř doma a to v pardubickém klubu Ponorka, kde jsme oblažovali sluchovody přišedších, společně s oneman projektem Icebreaker, aka Petrem Kumandžasem a pražskou elektropunkovou smečkou Zputnik.
Zpočátku panovaly obavy stran návštěvnosti, nicméně 110 platících vůbec nebylo na poměry Ponorky zlé skóre.
Během setu Zputnik se publikum mile rozdivočelo a v divočení a pogu pokračovalo i během našeho setu. Řádilo se, pařilo se, skokani z podia také byli. Na závěr si s námi střihla Paragánka, kdysi to zěvule a klávesistka N.V.Ú, Anarchistickou lidovou. Prostě opět koncert jak se patří.
Co dodat, bude repete na stejném místě činu.
První lednový zářez nového roku byl koncert v brněnském Unlead cofee na zimním No fet cupu, kde nám dělali milou společnost Driák , Proti směru , Upside down, S.A.S. a Zatrest.
Slušně narvaný klub dával už po příjezdu tušit, že tahle akce bude výživná a taky že ano. Výborně rozjeté publikum, namixované z punks, plešek a tipů různého věku a pohlaví, během našeho setu nastartovalo na první dobrou a nepolevilo až do závěrečných tónů setu. Prostě spokojenost se vším všudy od pokecu se spřízněnými kolegy, přes samotné hraní a vychutnání si muziky spoluhrajících bandiček. A coby bonus si se Štěpánem Mr. Roro, z místních Blody Mary, střihl jeho oblíbenou Sestru.
Jen více takových akcí. Tenhle start sezony byl více než důstojný a výživný.
Posledním počinem roku 2022 byl výše jmenovaný festiválek, který jsme absolvovali ve společnosti kapel Myšlenkový pochod, místních Žádnej stres a pardubických kolegů Volant. Nutno podotknout, že tahle milá akce vyšla na den Štěpánkáčova svátku, takže oslavenec dovezl do backstage lahvinku vizoura, která byla za pomoci všech zúčastněných ztrestána na jeho zdraví. Díky počtu přítomných byla její konzumace bez následků.
Místní kulturák sice nepraskal ve švech, ale poloprázdný nebyl, takže akce měla velmi postvánočně radostnou atmosféru. Tančilo se od začátku a přesto, že naše parta akci zavírala, vše bylo jak má být.
Pivo, pogo a jiné křepčivé kreace a radost z muziky.
Takže Třemošnice byla naprosto do pohody a fajn.
Tak, jako již mnoho let před tím, proběhly v Hradci Králové již tradiční Punkové vánoce. Mnozí z HC, Oi! A punkové i jinak hudbymilné komunity, si již nedovedou svátky vánoční bez této opulentní předehry představit. Letošní line up byl opět opulentní a přesto, že dva protagonisté, sice Out of control a Začiatok konca, nakonec odpadli díky řádícím virózám, akce i tak neměla děravého místa.
Celý počin otvírali podorličtí Radio Jerevan, jejichž energický HCgrind rozehřál publikum a vylákal na parket první křepčily a křepčilky . Další oddíl byli Jihočeši 969, jejichž mix HC, punku, Oi! až rockabilly, potvrdil slušně nastavenou laťku a jejich východočeská premiéra byla kvitována publikem velmi vstřícně, takže se i přidávalo. I přes dopravní potíže nakonec na čas dorazili olomoučtí Zatrest a zcela suveréně potvrdili, že zrají jak víno, opět nadupaný set bez chyby.
První a díky nemocem žel jediná zahraniční položka byli v Čechách velmi dobře zavedení – zavedená Bratislavské dievčata, parta ostřílených harcovníků, kteří prošli nejednou slovenskou punklegendou.
Nu a nastal set naší bandy, publikum bylo již slibně rozpařené, takže naše songy, včetně premiérované novinky, Jsme to co jsme, padly na úrodnou půdu více než více, došlo i na stagediving, tohle prostě nemělo chybu! Po nás nastoupili v kraji milovaní Vision days a jízda pokračovala na plný plyn, ani zde není co dodat.
Více než důstojným finále byla elektro úderka Gun dreams , v omlazené sestavě s novým kytaristou a bubeníkem , jinak to synátorem Mirka Papeže, klávesisty a syntetizátoristy a frontmana . V Hradci zahráli dobře po dvaceti letech. Byla to vydatná jízda a nikdo nelitoval, tedy litovat by měli ti, co nedorazili.
Akce neměla chybu a tedy jen dodáváme za rok zase na místě činu.
Poslední listopadovou štací byl koncert v legendárním jaroměřském klubu Bastion. Hráli jsme zde ještě s Hradeckou našlapanou rockabilly úderkou Three wild guns.
Smutnou pravdou je, že do tohoto super klubu chodí stále méně a méně lidí. Když rozjížděli svůj set Three wild, bylo pod podiem a v klubu něco kol třiceti skalních, což se, než jsme nastoupili, zdvihlo ku čtyřiceti bytostem. Oč méně lidí bylo, o to divočejší a spontánnější byla jejich chuť užít si koncert obou těles. Došlo i na zpěvy společně se Štěpánem, který neváhal tu a tam seskočit mezi fanouškovskou obec. V podstatě jsme náš set natáhli a díky vřelé atmosféře, i přes menší návštěvu, nasázeli do publika vše co umíme, od starších fláků ještě z dílny bývalé Štěpínovy party, zhusta jde o songy které současná podoba NVÚ z blíže nespecifikovaných důvodů nehraje a nehrála ani za Štěpánova působení, tedy od starých klasik, až po novinky z chystané desky. Inu skončili jsme propocení a spokojení.
Takže Punk not dead.
V sobotu, po příjemném snídaňoobědě, kapela pokračovala směr Frýdek Místek, do příjemného klubu Zkušebna art, kde jsme již měli čest hrát na Detonátor festu.
Zde jsme hráli ve společnosti restartovaných klasiků IQ 60, slovenských kolegů Jediná možnosť a Vision days. Původně avizovaní Plexis nakonec nehráli z důvodu zápalu plic Mr. Hoška, no chlape koukej se uzdravit!
Jedním z příjemných momentů bylo poznání výborné dvanáctky značky Kohoutek z provenience nového frýdeckého pivovaru. K samotné akci lze jen dodat, že i slezané to umí velmi dobře roztočit a vše tedy probíhalo ku spokojenosti všech zúčastněných. Za náš oddíl můžeme svorně prohlásit, že i sem se budeme rádi vracet.
Víkend to byl náročný, ale radosti a punku plný, jak se patří. :D
Moravskoslezskou misi jsme odstartovali v pátek 16.11. v Otrokovicích, v klubu u Bubáka, ve společnosti kolegů Kohout plaší smrt, F.O.S., kteří celý počin spískali a oneman show rappera, který vystupuje pod názvem CTIB, který překvapil hudební kvalitou svých tracků i výbornými texty. Vřele ho doporučujeme, pokud máte rádi počiny, jako Elektrick Mann, Revolta, Mutanti hledají východisko a podobně.
Po příjezdu nás přivítal už slušně narvaný klub. Pohostinní moraváci, kteří nás saturovali vším možným, vstřícná a nevázaná atmosféra lidí, kteří si muziku a tanec užívali na max, kvalitní zvuk a prostě vše, co ke správné punkparty patří. A během večera chodili další a další, takže když přišla řada na naší partu, jelo to jak z praku.
Opravdu akce, kde si nebylo nač stěžovat. Během koncertu, i v závěrečné afterparty, kdy byl Štěpán připuštěn i k mixpultu a zahrál si i na Dýdžeje.
Část bandy nocovala s majiteli přímo na místě činu, jen odchod na lože se protáhl někdy na 4. hodinu ráno, což proběhlo i u frakce, která jela nocovat ke kolegům F.O.S.
Otrokovice, zase na viděnou!
Aby v minulém týdnu nebylo punku málo, zamířili jsme v pátek do Art klubu v Opavě, kde jsme vrkočili s místními kolegy Proti směru a krajany Upside Down.
Když jsme dorazili, Proti směru to již sázeli do publika a my se jali hasit žízeň na bar, inu cesta dlouhá a vyprahlo.
Po skončení setu Proti směru nastoupili kumpáni z Upside down a my pokračovali v přípravách a družné debatě s místními a kolegy z Opavy. Krom jiného nás frontman Proti směru Mr. Bart seznámil s jeho megasympatickou maminkou Zdeničkou, která, coby pohostinná slezanka, se jala náš tým saturovat panáky. Takže než Upside skončili svůj našláplý set, bylo naladěno na pozitivní notečku.
Lidi vydrželi i na nás a dokonce jsme museli přidávat. Družba pokračovala i po skončení setu a nám se fakt těžko a nerado opouštělo místo činu. A to i díky zmíněné mamince Zdeničce. Inu, život punkera je někdy tak mile náročný. Jyřýček nakonec, v rámci východočesko-slezské družby, pojal statečné rozhodnutí setrvat s místními a hájil barvy až do soboty.
Prostě punk and roll se vším, co k němu patří. Opavo díky..
Další štací, kam naše karavana zamířila, bylo do našeho oblíbeného klubu Wagon , kde naposledy Štěpán byl ještě s jeho bývalou partou.
Tentokrát to bylo ve společnosti spřízněných bandiček Urtica a P.U.M.
I přes mírné obavy, jak to dopadne s návštěvností, byla to středa, se nakonec klub slušně zaplnil, takže otvírající Urtica měla již slušné pogo a křik fans, což se dělo i během našeho setu a zavírajících P.U.M., se kterými si Štěpán střihl i jejich hitovku „Náš svět“, ve které jim hostoval ve studiu.
I my jsme měli hosta a to slovutného mistra Čuňase Stárka, který tentokrát poprvé v klubu střihl Anarchistickou lidovou, kterou, jak neopomněl podotknout, zpívával ještě za komunistů, když seděl na Bitýze.
Tenhle večer se prostě povedl ve znamení plnotučného punku a my tím děkujeme všem zúčastněným.
V předvečer státního svátku navštívila naše banda po roce opět legendární klub Baronka v Litoměřicích.
Tenhle počin byl ve společnosti kolegů a jedné kolegyně z kapel Urtica a Jednota Kolín a společnosti Motorhead rumu, kterým nás vydatně saturovalo vedení klubu.
Těžko zde vypisovat nějaká specifika. Všechny tři party dojely, zahrály, lidé zapařili a bylo.
Takže zase někdy na místě činu
Do Topolčan je cesta dlouhá, nicméně, přežili jsme a s pomocí pivek a poslechu hudby, našim slechům libé, jsme celkem bez komplikací dorazili na místo činu, tedy do klubu Bar Bar Topolčany.
I přes jisté obavy se klubík začal slibně plnit už při setu první kapely večera, HC oddílu Hrdzavý nož, který tímto vřele doporučujeme a těšíme se, až se opět spolu někde setkáme. Nutno podotknout, že jistí členové našeho bandu byli hojně, už před startem, saturováni od našich slovenských fans borovičkou, což pokračovalo i během setu, takže Štěpánkáč při startu jednoho songu namísto první sloky vydýchával holinu jehličnatého drinku. Jinak vše proběho dle standartně milého scénáře, tedy emoce i pot stříkaly, lid chtivě křepčil a občas i někdo ze stage skočil. Jak vidno, na Slovensku nás fakt mají rádi a my se tam pochopitelně rádi budeme vracet.
Do třetice to na stage rozjeli mega nadupaní kolegové Začiatok konce, se kterými se známe už snad milion let.
Topolčany byly hodnotné, výživné a arcimilé a jak napsal pořadatel, spácháme určitě opáčko, nu těšíme se již nyní.
První říjnovou sobotu, po mnoha letech, zahřměl punk zase v Chlumci nad Cidlinou, tedy ve Štěpánkáčově rodném městě.
Festival se konal v místní sokolovně, která zároveň funguje i jako kulturák. Již před polednem se k místu činu trousili barevné, číraté, či plešaté figury, takže když akci odstartovala první parta Upside down, bylo pod podiem již kolem příjemných sedmdesáti figur. Naše banda hrála jako druhá a to již byl sál příjemně naplněn a pogo se rozjelo v podstatě od první noty.
Zvuk, i přes efekt nádražní haly, což sály tohoto typu mají, byl nakonec solidní a set nám odplynul jako po másle. Dále už si členové kapely užívali odpoledne a večera dle svých chutí a libostí, což, mimo jiné, způsobilo některým poněkud načechranou motoriku.
Akce se prostě, coby zaváděcí premiéra, vydařila a dle slov pořadatele - za rok znovu na stejném místě.
Další libou akcí letošní sezony, byl koncertní mejdan, ku třicátému výročí existence kapely Zvlášňý škola. Bylo nám ctí, že si na nás kolegové vzpomněli a přizvali nás, jako spoluslaviče.
Celý tento počin odstartovali s úderem šesté, poměrně svižně, kumpáni z kapely Rozšláplý kecky. Během jejich setu se stále trousili příznivci hudby, tance a konzumace.
Ostatně, konzumace tečavých pochutin, tak nějak k image Zvlášňáků patří a než jako druzí nastoupili na plac, měl nejeden z členů naší party pár panáků pod kulichem. Ještě, že už jsme velcí kluci a umíme si říci dost.
Zvláška odehrála svůj set s glancem a díky harmonikářce, dceruši to zpěvákovy, i s půvabem. Tahle parta je prostě nezmar.
A přišla řada na nás. Publikum bylo patřičně rozehřáté a říčné, takže hned s prvními songy se rozjelo celkem nekompromisní pogo, které posluchačstvu vydrželo až do závěru našeho setu. Co dodat. Set i celá akce měly patřičné koule a kdy byl ůčasten, ten si nemůže stěžovat.
Víc takhle pohodových, akcí. Lidsky i hudebně.
Příjemným zakončením letní festivalové sezony, byl výjezd za hranice republiky, do Trenčína, na letitý a zaběhaný festival Punkáči deťom.
Cesta na místo, ač podlouhlá, probíhala v dobré náladě krácena poslechem muziky a tvůrčími debatami.
Kupodivu jsme tentokrát ani příliš nebloudili, tedy jen na letišti, kde se akce konala, jsme omylem zahnuli na ranvej letecké záchranky, ale jelikož jsme nebyli jediný, byli jsme ochotným záchranářem nasměrováni správným koridorem.
Dále už šlo vše jak po másle, musíme tímto pochválit organizaci festu. Milé bylo se vítat i s kolegy ze spřízněných oddílů The fialky, Vision days, Nežfaleš, Insania, Proti směru, Staré pušky a celou plejádou slovenských příznivců.
Lehký drink, zvukovka a šlo se na věc. Je přemilé, kolik věrných a zapálených fanoušků na Slovensku naše parta má a díky tomu byl set, i přes celkem drtící vedro, našláplý ku spokojenosti naší i publika, které i přes nehorázný pal, se jalo i pogovati a jinak křepčiti. Po skončení setu a nezbytném přídavku již proběhl jen relax, prokládaný selfíčky a borovičkami, jak už je v těchto končinách národním zvykem, takže někteří z nás odjížděli v náladě povznesené, nejen samotným hraním.
Prostě spokojenost na všech frontách.
Nebudeme lhát, že naši bandu nepotěšilo pozvání na tuhle bohulibou akci, po léta pořádanou v Trutnově na bojišti, ale souhrou okolností, už pár let přesunutou do Brna, Pisárek. Místo konání bylo v příjemně zalesněném areálu a jak jsme se shodli v mnohém podobném trutnovskému Bojišti, jen ta červená hlína chyběla.
Kapela se na místo činu sjížděla třemi cestami, Štěpán s Likem a aparátem vyráželi brzy z kapelní základny, Krtek a Mr. Sandy s jeho Lolou a malým Hynečkem (už z něho začíná být ostřílený koncertní harcovník mimochodem) jeli o pár hodin později a Jyřýček jel vlakem z Tater.
U posledně jmenovaného nutno podotknout, že dráhy opět nezklamaly. Takže další příspěvek, kdy budeme prskat na české a slovenské železnice. Když už jsme prakticky všichni, až na Jyřu, byli na místě, volal nám, že rychlík z Blavy mešká přes hodinu, takže po rychlých propočtech jsme se začali všichni lehce rosit.
To co následovalo byl poněkud adrenalin. Kapela, včetně bubnů, komplet nazvučena a Jyřa na cestě. Dopadlo to nakonec dobře, Štěpán nejdříve zarecitoval něco své poezie, odehráli jsme tři songy poloakusticky, dokonce nám za bicí sedl sám mistr Geronimo, takže jsme myslím historicky první kapela, které zabubnoval sám hlavní pořadatel.
No a mezitím se Jyřýček objevil a de facto rovnou z auta, které ho vezlo z brněnského nádraží, skákal za bicí.
Dále již se pokračovalo v duchu plnotučné punkové jízdy, patřičně propocené na podiu i mezi obecenstvem. Takže ufffff, vše dopadlo na výbornou a ku spokojenosti publika i naší party. Tím pádem nám nezbylo, než spokojenost po produkci spláchnout blíže nespecifikovaným množstvím kmínky a ořechovky v backstage.
Brno stálo za to a doufáme, že do roka tam spácháme repete a snad již bez dopravních zádrhelů.
Po více, než úspěšném Prasofestu, se pokračovalo do Chválkova na Kravín fest.
Na místě činu už byla kvalitně rozpumpovaná atmosféra a pekelně rozblázněné publikum. Zrovna hráli kolegové ze Slovenska, kdo jiný, než Konflikt. Naše smečka si zatím doplňovala v backstage stav tekutin vypocených na předchozí akci a debatila s kumpány z Fialek, Zputniku a dalších oddílů.
Atmosféra zde byla tak celkově našláplá, že Štěpán a Jyřýček si museli z trémy jít ublinknout, což je jejich letitý a již neměnný rituál svědčící o tom, že hraní neberou jako rutinu, ale stále prožívají.
Nu a pak již nástup na stage a už to jelo. Publikum, ač maje v nohách již hodně poga za celý festival, řádilo jako pominuté a naše banda jak by smet. Nešlo ani jinak, když se energie mezi podpodiem a podiem točila jak uragán. Lidi opět halekali s námi a prostě to nemělo chybu. Došlo i na skokany z podia a stage diving si na závěr neodpustil ani Štěpán.
Resume: Kravín fest, opět stejně jako Prasofest, dostává 100 bodů ze sta. Včetně příslibu organizátorů, že za rok repete.
Sem se moc rádi vrátíme. Opět nelze, než poděkovat pořadatelům i publiku. Nemělo to chybu.
Tato sobota byla zajímavá tím, že, v rámci dvou akcí, jsme začínali na Prasofestu a posléze pokračovali na Kravín fest. :D
První štace se konala v krásném přírodním areálu pod zříceninou hradu Vlčtejn. Už při příjezdu jsme byli vřele uvítáni pořadatelem a mnohými fans . Na podiu zrovna hrál kolega Záviš. Akci navíc moderoval kamarád Mařena, frontman bandy S.A.S. Tušili jsme, že zde bude koncert výživný a tušení nás nezklamalo.
Od prvních akordů nastoupilo bohaté auditorium posluchačstva a plac pod stage byl během chvilky plný pogujících a sbory s námi řvoucích bubáků a krasavic.
Vydali jsme ze sebe vše a díky výborné atmosféře to ani nešlo jinak. Prostě stoprocentní spokojenost.
Navíc příslib spokojeného pořadatele, že za rok opět, no, co více si přát. Prasofest tedy za sto bodů ze sta a moc děkujeme všem.
Tahle štace na jihu Čech byla doprovázena docela slušným ochlazením, možná až moc. Když jsme dorazili na místo činu a pozdravili se s kolegy ze spřízněných band P.U.M. a 969, rovnou jsme na sebe soukali všechny šlupky, co jsme měli v záloze. Ještě, že jsme už tak prozíraví, že nejezdíme až tak na lehko, neb na místě činu protahovalo docela fest.
Nicméně, vřelá přátelská atmosféra a samotná produkce nás prokrvily dostatečně a vlídní dárci panáků po koncertě ještě více. To až tak, že jeden z kolegů, nebudeme prozrazovat více, si musel na zpáteční cestě odkašlat chlapské dva až tři litříky :-)
Bylo milé slyšet od pořadatelů i publika chválu na to, jak to kapele odsejpá, a že jsme byli TOP večera a podobně. Když se hraje s radostí, srdcem a plným nasazením, není čeho litovat a pozvání na příští rok od pořadatelů také nezamrzelo.
Tahle akce prostě byla GUT!
Sobotní Čmoud fest v Sopřeči se pomalu, ale jistě stává stabilní štací naší kapely. Tahle akce si během několika let vydobyla solidní postavení na punkové scéně.
Letošní line up byl slušně našlapán i spřízněnými týmy. Atmosféra, téhle akce, je tak mile polorodinná a je milé dorazit na místo činu a vítat se s fans i kapelami prostě proto, že tam je dobře.
Přesto, že se letos místní zvučitel poněkud pral s ozvučením, nastoupili jsme, nazvučili a sypali to do publika od začátku do konce. Mnohé songy s námi zpívalo publikum sborem, což Štěpán podporoval i mikrofonem, který sdílel s fanoušky. Na skokánky do lidí došlo také a taneční kreace publika byly plně prožívané. Čmoud fest prostě opět neměl chybu a velký kus našich srdcí mu patří.
Tato akce byla mírně specifická, neb Štěpán a Liko zde vystupovali i s jejich druhým oddílem - No body boys. Zpočátku celá taškařice vypadala na komorní akcičku spíše rodinného typu, ale nakonec se publikum sešlo. Naše banda hrála coby poslední, tedy něco mezi zlatým hřeben a zlatou ránou .
Atmosféra byla vřelá, publikum řádilo a my vypotili vše co vypotit šlo. Stručně a prostě, povedlo se.
Tak doufejme, že za rok opět. Krom povedeného setu a spokojeného publika se dá pouze konstatovat, že během naší mise se nic mimořádného nestalo, jen pogo, punk, drinky a tak to má být .
Druhá štace punkového vejkendíku bylo naše angažmá v Ostravě na dalším velkém punkovém festu v areálu Slezského hradu. I zde byl velice slibně nabušený line up v čele s The Exploited a Discharge, Stage bottles, Copycats a dalšími partami, prostě vybraná společnost. Po cestě nám volali pořadatelé, že jim bouchla kapela a jestli bychom nezahráli o hodinu dříve, tak to vypadalo, že opět z vozu na stage, trochu jsme se orosili, ale nakonec bylo vše na klid. Hodně času na zvukovku a vše na pohodu, prodloužili jsme set list a publikum bylo více než vstřícné. To nemělo chybu, akce na kterou budeme dlouho a rádi vzpomínat. Nu a slova chvály od kolegů ze Stage bottles, Copicats i Exploited, to potěšilo a zahřálo také velmi. Slyšet od těchto pardálů, že jsme dali great show, to se počítá :-)
Nu a také nás pobavilo, když jeden z organizátorů nám sdělil, že mu volal jeden člen Štěpánovy bývalé kapely, proč si pozvali trapnou napodobeninu, hahaha :-) Nebudeme více komentovat...
Tenhle punkem prosáklý víkend opravdu za to stál.
Díky všem.
Tento víkend byl ve znamení dvou velkých punkových počinů, první z nich bylo hraní na Punk festu v Havlíčkově Brodě, kde jsme s bandou hráli v pátek od 17:00
Nutno podotknout, že trochu na nervozitu nám zadělaly opět slavné České dráhy. Štěpán si nahledal spoj, který měl být na místě srazu se čtyřicetiminutovým předstihem, jízdní řády míní však České dráhy mění, vlak ještě ani nevyjel a už bylo 30 minut zpoždění. Naskočil tedy do dalšího směr Pardubice, aby se od průvodčí dozvěděl, že ten vlak byl původně Pendolino, a že k jízdence na stání si má připlatit 250 korun místenku a to už bouchaly saze. Nakonec ho to stálo jen pade, ale tohle hlava nebere.Důsledek byl že, Štěpa dojel na místo srazu s kapelou jen tak tak. A jelo se na čas a opět se vlastně z auta skákalo rovnou na stage. Naštěstí byl dobrý zvuk a ani jsme moc nemuseli pokracovat program a odvedli 45 minut poctivého punku, který kladně kvitovali i návštěvníci, které jsme i rozpogoval, takže nakonec spokojenost .
Na akci jsme pobyli ještě na dvě kapely po nás (Do řady a Totáče), nasáli něco atmosféry i tekutin, a s pocitem dobře odvedené, jsme za prvních kapek zvedli kotvy směr základna, kde část kapely pokračovala v akademickém rozboru situace na české rockové scéně.
Takže na pohodu a pořadatelé nás za rok opět chtějí zas, super!!!
Předposlední sobotu měsíce června jsme jeli hrát na festiválek do Chomoutova u Olomouce. Tuhle akcičku pořádali kolegové ze spřízněné bandy Zatrest. Žel díky našim skvěle fungujícím železnicím dojel Štěpánkáč, Jyřýček a Mr. Sandy do Olmíku tak tak, tedy na místo srazu na olomoucké nádraží, kde nás nabíral zbytek bandu, tou dobou dlící na Brněnci.
Takže jsme naskákali do auta, skoro vyskákali z auta na místě činu na stage a po odehrání zas naskákali do auta zpět a šup, šup do Olmíku na vlak. Přesně takhle to nemáme rádi, nicméně tancechtivé jsme na akci rozhýbali a koncert samotný si i tak krátkodobě užili, takže výsledek jest OK.
Zlatá rána celkem cestovně náročného vejkendu, byl druhý sobotní koncert na výše zmíněném festu. Budějky jsme otvírali a Benešov zavírali, po pravdě vedro v areálu pivovaru bylo víc než pekelné, ale z toho se punker prostě neposere. Musíme vyjádřit obdiv publiku, které i přes pozdní hodinu, vedro a nemalou hladinu substancí v krvi, aby ne, pitný režim jest záhodno udržovat, rozjelo luxusní kotel, včetně skokanů ze stage. Dokonce došlo i na výměnu dresů. Když Štěpán poslal svoje propocené triko do publika a dáma co ho ukořistila obratem poslala svoje dámské s motivem pořádající party RV4. Štěpán nakonec v dámském outfitu odehrál část setu, dokud ho totálně nepropotil a nakonec odložil. Přesto, že letošní ročník byl dle slov pořadatele návštěvou nejslabší, publikum jako by energií a nasazením vynahrazovalo ty co nedorazili. Jelikož nás fans nechtěli pustit, po vystřílení všech přídavků jsme uzavřeli set jedním blues co nemá název a nikdy ho netrénujem, jen občas si ho prostě dáme na radost. A zde krom všeho také sedlo jak prdel na hrnec. Myslíme, že tento víkend jsme odevzdali vše co šlo, ale my to jinak ani neumíme. Díky všem...
První štací sobotního dvojáku byla akce pořádaná v Budějovicích na břehu Malše kolegy z Budweis drunken bastards, protože jsme v ten den museli ještě do Benešova na Punkrock for Ferdinand, dostali jsme roli otvíračů akce, nutno podotknout tak příjemné, že jsme nijak nepociťovali tento fakt jako handicap. I přes pekelné vedro toho dne bylo fajn, že se hrálo u vody a tomu odpovídaly i outfity mnohých přítomných mužů i žen a proč by ne, hlavně, že byla pohoda :-D Hrálo se příjemně a dokonce i v tom pekelci, kdy bylo přes 30 stupňů. Byli i odvážlivci, kteří křepčili a naše parta se také nešetřila. Co dodat? Doufáme, že tuhle beach party si zas někdy zopakujeme a budějickým drunk bastardům děkujeme za důvěru. S touhle partou nás do budoucna určitě uvidíte.
V pátek 17.06. jsme byli pozváni kolegy z místní bandy ₉₉VHS⁶⁶ do příjemného podniku Kufr, který je hned naproti vlakovému nádraží, krom nás a VHS tam hráli ještě a už asi neplatí tak zcela říct nádějná parta Bez ₉₉Šance.⁶⁶ Těžko se rozepisovat o akci, o které se dá jen říct, bylo to sakra dobrý a sakra fajn, publikum, kapely, vše v kamarádském duchu, prostě to, o čem by měla tahle muzika být. Takže děkujeme všem a víme, že náš freunschaft s VHS i s Bez Šance tímto nekončí.
V sobotu day after po Stříbře zamířila naše smečka na zcela opačný konec republiky a to kousek za Brno, kde kolegové z party ₉₉Barbar punk⁶⁶ pořádali festival v mile bizarním areálu bývalé raketové základny, no raketa to byla, prostředí jak z postapokalyptického filmu punku evidentně slušelo, backstage a výčep v betonových úlech hangárech pod úrovní terénu měly svoje kouzlo. A jinak? Dojeli jsme a zvědavě nadržené publikum dychtivě očekávalo s čím se vytasíme, aby ne, když den před tím na akci hrála Likova, Jyřýčkova a Štěpánova bývalá parta ₉₉N.V.Ú.⁶⁶ Ačkoli se nikdo z nás o bývalý tým nemá potřebu nijak otírat, možnost konfrontace vždy vítáme, je to lepší odpovědět hudbou a výkonem na stage, než stále dokola odpovídat proč a jak. A zde se myslím odpověď zadařila více než přesvědčivě, lze-li usuzovat opět z reakcí publika. A dvě polonahé tanečnice v pogujícím davu, no koho by to nepotěšilo. Takže Nejlepší punkový fest dal jasnou odpověď proč !V.V.Ú. Pogo pod podiem bylo vydatné, zvířený prach stoupal k noční obloze, pivo a pot tekly proudem. Co více chtít, no ne?
V pátek 10.6. naše banda jela až na hranice s Bavorskem a to do Stříbra, kam nás pozvali na městské slavnosti, vlastně to byla jedna z prvních akcí za existence téhle party, kdy jsme jeli hrát nejen pro kmenové publikum, ale pro opravdu širokou veřejnost, tedy ne že by se punks a plešky na místě nevyskytovali. Dojeli jsme, občerstvili se, zahráli a... Reakce publika byly více než kladné a my si ozřejmili, že tahle parta má prostě tah na bránu. To neberte jako sebechválu, to je konstatování empiricky ověřeného faktu, museli jsme přidávat a přesto , že cesta domů byla daleká, nemohli jsme odmítnout. Jak byla celá akce fajn, bonusem bylo, že jsme se tam seznámili se dvěma skalními fandy, maličkými Michalem a Míšou, kteří zářili jak sluníčka svojí láskou, a to je asi ta nejhezčí tečka. Prodalo se i nemálo nových triček a pro maličký Michala a Míšu je obstaráme také. Takže ve Stříbře bylo zlatě :-)
Připravujeme pro vás nový merch, který začneme vozit sebou na koncerty a lze i objednat přes email. Dále se chystají samolepky, placky, nášivky a budou přibývat i další věci. Více info zveřejníme včas. Pokud si budete chtít zakoupit online, kontaktujte nás přes mail: vvu.original@gmail.com
Též můžete nahlédnout do sekce SHOP, kde budou přibývat postupně informace, jak a co objednat...
Další štací, kterou bychom při troše nadsázky mohli nazvat zahraniční, bylo naše angažmá na výborném festivalu „HAPPY PUNK“ v Novém Mestě nad Váhom. Už dle předběžných virálních reakcí slovenských fans, se dalo tušit, že tohle bude hustá jízda a vskutku byla :-)
Stačil jen příjezd a objímačky s lidma, se kterýma jsme se od předcovidů neviděli, navodily tu správnou atmosféru a s prvními tóny na stage se rozjel správný pogohell včetně stagedivingu.
Hodně songů s námi publikum singalong oděřvalo a pot, pivo a emoce stříkaly jak na stage, tak v pogujícím davu.
Tohle byl fakt nářez a na závěr si Štěpán neodpustil skok do života :D, tedy nad hlavy punkového auditoria, které si ho poslalo ve vzduchu do sálu, nakonec jsme museli ještě přidávat.
Tohle byla vskutku akce, na kterou se nezapomíná, díky bratři a sestry v punku na Slovensku. To prostě nemělo chybu.
Škoda, že hlavní organizátorka Laurička Floutková po sečteno podtrženo musela smutně konstatovat, že i přes slušnou účast nebylo tolik lidí, aby akce přinesla kýžený efekt a pro léta příští tedy Happy punk jde do hybernace.
Moc tímto organizátorům děkujeme a také publiku, kterému byla ukojena jejich zvědavost - proč už ne N.V.Ú. ale !V.V.Ú.
No a my můžeme s radostí konstatovat, že na Slovensko my vždycky rádi :D
Takže na viděnou i slyšenou na „PUNKÁČI DEŤOM“
Na Valpuržinu noc odehrála naše banda další akci a to ve Voznici u Dobříše. Šlo o menší festík o pěti kapelách. Akce byla vlastně první letošní open air a nutno podotknouti, že od vody z nedalekého velikého rybníka docela táhlo, ale což nejsme z cukru. A naštěstí zde byly substance ku zahřátí, Štěpán dokonce zveršoval svůj drink: Punkáč sešlý věkem, pije kafe s Jackem (Danielsem pochopitelně). Ale je pravda, že přenosné ohniště na parketu se nakonec hodilo a zahřálo. Díky jistým průtahům naše banda namísto v deset nastoupila kolem půl dvanácté a první tóny se začaly hrnout cca ve 23:50, ale radost ze setu a nasazení jsme nepozbyli. Nasypali jsme naše songy do publika s plným nasazením a po několika hygienických drincích po produkci, jsme se spokojeně vrátili na základnu, kde se druhý den krom zkoušení grilovalo, fotilo i nahrávalo. A to je pro dnešek vše…
A aby tedy punku málo nebylo, ještě v sobotu jsme si dali dvoják a z Vopice vyrazili směr Radenín – Terezín ,pokud vzpomínáme, tak někteří současní členové tam zahráli před nějakými sedmi lety, ještě v řadách N.V.Ú., no kdeže loňské sněhy jsou. Pořadatelé s důvěrou oslovili současné seskupení a myslím, že ani jedna strana nelitovala. Z prahy jsme dorazili akorát když místo činu opouštěli kolegové ze ZNC, tak alespoň přátelské objetí mezi futry do sálu a to už se na stage chystali Táborští UNITY, ti nám svým mixem punku, HC, Motorhead a Oi! velmi příjemně vyrazili dech a určitě nás spolu někde zažijete. Sakra vysoko hozená laťka. Prvních pár písní našeho setu jsme se obávali, že nás fans staticky odstojí, ale rozhýbali jsme je a roztančili jak se patří. Nakonec došlo i na vyřvané přídavky a stage jsme opouštěli jak zpívají kolegové ze Slobodky, unavený a zničený. Takže Radenín byl další pozitivní počin, prostě Punk's Not Dead!!!
Tento vejkendek, respektive v sobotu nám nečekaně a radostně naskočil dvoják. Díky tomu, že na dvoudenním Čírofestu, který už pár let pořádají kluci z kapely P.U.M., v sobotu ze zdravotních důvodů odpadl kmotříček Záviš, byl nám pořadateli promptně nabídnut jeho hrací čas. Tahle nabídka se neodmítá a jelikož Štěpánovi bylo nabídnuto již od pátku i moderování akce, nebylo co řešit. A opravdu nebylo čeho litovat. Od pátku rozjeté publikum od první noty dávalo najevo svoje sympatie mohutným pogem, skoky z podia a vůbec vším, co patří k pořádnému punkovému koncertu. Tohle prostě byla jízda jak se patří a vzhledem k luxusnímu počasí, to byl vskutku vydařený set. Vopice neměla chybu v žádném směru!!!!!! Takže za rok na stejném místě činu na viděnou, slyšenou i pogovanou!!!!!!